Ještědské snowboardové dobrodružství

 

O jednom silvestrovském snowboardovém dobrodružství

 

Blížil se silvestr a v Jizerkách panovala zima jak má být. V horách byl prachový sníh a teploty padaly hluboko pod bod mrazu. Řídit jsem sice uměl, ale auto jsem tenkrát neměl a od rodičů se mi ho půjčovat nechtělo. Chtělo se mi trávit silvestr s partou. Rodičovské historky o otevírání šampusu šavlí a a vyhození televize do sněhu jsem už slyžel mnohokrát. Potěšilo mne tekrát pozvání kamaráda na strávení silvestra v jeho chalupě ve Světlé v Podještědí. Protože jsem tvor dobrodružný, rozhodl jsem se nastoupit v Jiřetíně do vlaku a přesunout se do Liberce a pak dál tramvají na Ještědskou lanovku. Záměr byl jasný. Vyjet lanovkou na Ještěd a sjet na snowboardu panenským prašanem až k chalupě do Světlé v Podještědí. Jaké bylo však mé překvapení když z důvodu namrzlých lan byla lanovka mimo provoz. Nezbylo než vyjet kotvovým vlekem alespoň do poloviny Ještědu a pak dál vyšlápnout vrchol po svých. Začínalo se stmívat a teplota klesala hluboko pod bod mrazu. Těžce jsem oddychoval. Vylezt na vrchol Ještědu ve sněhu trvalo tenkrát hrozně dlouho. Bořil jsem se do sněhu což mne hrozně vysílilo. Tenkrát čelovky ještě neexistovaly, takže mi na cestu svítil měsíc. Když jsem byl nahoře, říkal jsem si, že teď už to půjde rychle. Pro sjezd do Světlé jsem se rozhodl po modré turistické značce. V létě jsme tudy často chodili ze Světlé na Ještěd. Jenže sníh a mráz zafoukal stopy a já někde u Tetřevích skal sjel z cesty. Věděl jsem jen, že musím jet stále z kopce a nesmím zastavit jinak zmrznu. V polovině cesty snowboard narazil do jakého si drátěného plotu. Plot jsem přeletěl a dopadl do prachového sněhu jako do peřiny. Únavou jsem se nechtěl zvednout. Skoro jsem usínal. Najednou jsem si však uvědomil, že když nevstanu tak usnu a do rána zmrznu. Sebral jsem poslední síly a vyhrabal se ze závěje. Z posledních sil jsem sjel zbytek cesty do Světlé v Podještědí. Mobilní telefony tenkrát nebyly, takže se o mne již kamarádi strachovali. Myslím, že tenkrát čaj a rum obnovil moje síly a já jsem jim  pak vyprávěl toto dobrodružství. Uvědomil jsem si, že hory mohou být nebezpečné.

 
 
 
 
O jednom sylvestrovském snowboardovém dobrodružství
 
Blížil se sylvestr a v Jizerkách panovala zima jak má být. V horách byl prachový sních a teploty padaly hluboko pod bod mrazu. Řídit jsem sice uměl ale auto jsem tenkrát neměl a od rodičů se mi ho
půjčovat nechtělo. Trávit syvestr s rodiči se mi nechtělo. Hostorky o otevírání šampusu šavlí a a vyhození televize do sněho jsem už slyžel mnohokrát. Potěšilo mne tekrát pozvání Tomáše Kohouta na 
strávení sylvestra v jeho chalupě ve Světlé v Podještědí. Protože jsem tvor dobrodružný rozhodl jsem se nastoupit v Jiřetíně do Vlaku a přesunout se do Liberce a pak dál tramvají na Ještědskou
 lanovku. Záměr byl jasný. Vyjet lanovkou na Ještěd a sjet na snowboardu panenským prašanem až k chalupě do Světlé v Podještědí. Jaké bylo však mé překvapení kdy z důvodu namrzlých lan byla lanovka mimo
provoz. Nezbylo jedi než vyjet kotvovým vlekem alespoň do poloviny Ještědu a pak dál po svých. Začínalo se stmívat a teplota klesala hluboko pod bod mrazu. Těžce jsem oddychoval. Vylezt pod Ještěd ve
  sněhu trvalo tenkrát hrozně dlouho. Bořil jsem se do sněhu což mne hrozně vysílilo. Tenkrát čelovky ještě neexistovaly takže mi na cestu svítil měsíc.
Když jsem byl nahoře říkal jsem si že teď už to půjde rychle. Pros sjezd do Světlé jsem se rozhodl pro modrou turistickou zančku. V étě jsme tudy často chodili ze Světlé na Ještěd. Jenže sníh a mráz 
zafoukal stopy a já někde u Ttřevích skal sjel z cesty. Věděl jsem je že musím jet stále z kopce a nesmím zastavit jinak zmrznu. V polovině cesty jsem arazil do jakého si drátěného plotu. Ležel jsem 
a únavou jsem se nechtěl zvednout. Skoro jsem usínal. Najednou jsem si však uvědomil že když nevstanu tak usnu a do rána zmrznu. Sebral jsem poslední síly a vyhrabal se ze závěje. Z posledních sil jsem
sjel zbytek cesty do Světlé v podještědí. Mobilní telefony tenkrát nebyli takže se o mne ji kamarádi strachovali . Myslím že tenkrát čaj a rum obnovil moje síli a já jsem pak vyprávěl toto dobrodružství-
 
 
 
 
Jizerské Hory