Tajemné podzemí Lučního mlýna

     V dubnu letošního roku jsem se opět vypravil do Lučního mlýna. Cílem bylo prozkoumat rybník, koryto potoka Heidelfloessel a zbytky základů Lučního mlýna. Duben je na tyto výpravy ideální, protože sníh ve Smržovce již roztál a tráva ani kopřivy nezakryly základy stavby. 

     U rybníka jsou zřetelně vidět zbytky stavidla, kterým se vpouštěla voda do náhonu. Na základech stavby jsem nic zajímavého nenašel a na kopání jsem neměl žádné nástroje. Sluněčné počasí vybízelo k prozkoumání koryta potoka. Nedaleko mlýna se nachází malý mostek, přes který vedla pěšinka k tehdejší cestě (dnes je to silnice Smržovka – Nová Ves). Kousek nad tímto mostkem se nachází podzemní náhon, kterým vytékala voda z mlýna. Bylo zvláštní, že z náhonu teklo velké množství vody. Tajemná chodba lákala k prouzkoumání. Se zvláštním pocitem a trochu i strachem jsem se vrhnul s čelovkou do temnoty. 

     Z počátku jsem se musel po čtyřech brodit cca 10-ti cm studené vody. Vnitřek náhonu je fortelně vystaven ze žulových kamenů. Rozměr podzemních prostor je cca 50cm na šířku a 70-80 cm na výšku, délka je cca 15m. Chodba vede od potoka k základům mlýna mírným obloukem. Prostory chodby byly naplněny zvláštní mlhou, která je vidět i na fotografiích. Mlha pravděpodobně byla způsobena rozdílem teplot v náhonu a vyšší venkovní teplotou.

     Vzhledem k tomu, že chodba končí závalem pod základy mlýna, nevím, odkud teče voda s vydatností cca 10-20 l za sekundu. Při zpáteční cestě jsem objevil něco, co mne zaujalo. Na dně jsem nahmatal něco kulatého. Byla to jaká si skleněná koule o průměru cca 8 cm. Podle hmotnosti koule určitě není dutá. Na jednom místě je na kouli výstupek, jehož smyls mi dodnes uniká. S radostí nad nálezem jsem vylezl z chodby na přijemné dubnové slunce. Myslím ale, že hlavní tajemství Lučního mlýna stále ještě není odhaleno a navíc stále nevím, jestli je o něm dobré psát. Nechť si ho, kdo se nebojí, dohledá v Jabloneckém archivu.